Je to křehkost, ve které je zároveň obrovská síla.

Je to vesmír. Je to plnost, je to hlína. Je to prostor. Něha. Radost. Klid a pohyb zároveň.

Je to jako mandala, kterou vítr rozfoukne a je… fuč.

A co v tom vidíš ty?

Když se na chvíli zastavíš a jenom vnímáš.

Co je krásnější svět? Když zazvoníš a někdo otevře. Nemusíš hledat klíče, nemusíš říkat heslo, ani se nějak prokazovat. Prostě můžeš vejít.

Nejde si to objednat ani zaručit, můžeš si to jenom přát. Otevřít se tomu.